Rubrika: Srdce nevidomého Škodováka – blog

Je to už dlouho, co jsem zde napsal nějaký ten článek. A ani s podcasty to není o moc lepší, nicméně byla zima a v zimě se toho moc nedělo. Sezóna však opět pomalu startuje a tak je na čase začít odzimovávat.

Nedoufal jsem, že by se mi mohlo poštěstit a přece se stalo. Na dnešním srazu historických vozidel v Orlové jsem se opravdu vyřádil. Prohlédl jsem si celou řadu zahraničních vozů, z těch zahraničních mě nejvíce zaujal Peugeot 301 z roku 1934, pak jsem si ale šel prohlížet Škodovky. Konečně tak vím, jak vypadá 110R, poslední generace 1000MB, osvěžil jsem si, jak krásná je stará Felícia, pak jsem si ale mohl prohlédnout něco, co se opravdu nevidí. Nádherné auto z roku 1957. Byl to Spartak a můžu vám říct, že to byl opravdu zážitek. Nejen, že jsem si jej mohl osahat, ale majitel byl natolik ochotný, že mi ho i nastartoval. Čekal jsem všechno, rachot, kouř, smrad… Ale nic z toho se nekonalo. Spartak byl opravdu nepředstavitelně tichý, sto dvacítka proti němu řve jako kráva.

Doufám, že na některém z dalších srazů se opět se Spartakem potkám a že se mi poštěstí ještě si prohlédnout Tudor a nebo Škodu 1200. Také bych se hrozně rád projel starou Feldou, nebo i klidně Spartakem, byla a jsou to opravdu nádherná auta, od Škody 120 mi přijde, že už ty tvary nejsou tak pěkné, už to jsou takové krabice. Možná už chápu, proč se sto dvacítkám a novějším přezdívalo rakve.

Věnovat se autům od rána do večera by asi nebylo v silách nikoho, pauzu prostě občas potřebuje každý. Ačkoli se svému vozovému parku věnuji opravdu intenzivně jsou chvíle, kdy musím prostě vypnout.

Vybudovat první hmatovou dopravní expozici svého druhu na světě je a ještě dlouho bude běh na velmi dlouhou trať, proto dnes chci mluvit o autech z úplně jiného soudku. A pro mě osobně je to velice inspirativní, proto rozhodně čtěte a šiřte to dál.

Už jsem se cestou na městskou policii viděl, jak píši článek o svojí první pokutě. Avšak po odchodu z městské policie jsem musel pojetí článku malinko upravit. K uhrazení pokuty ve výši až 2000, Kč totiž nakonec nedošlo.

Někdy prostě štěstí přeje. A ve chvíli, kdy už si člověk říká, že jemu se snad vyhýbá přijde něco, s čím nepočítal. A to byl i můj případ. Díky náhodě a mojí vášni pro historická vozidla značky Škoda mohu nejen snít, mohu i žít svůj sen.

Tak mi to nedalo a zkusil jsem to taky. Neustále o tom čtu, že existuje nějaký chat s umělou inteligencí. Tak jsem se zaregistroval a zadal jsem tomu umělému počítači následující příkaz, z výsledku jsem upřímně šokován, nebo to umí věštit i budoucnost?

S tím naprosto souhlasím. V běžném silničním provozu nemají opravdu nevidomí za volantem co dělat. A já sám bych se k něčemu takovému ani neodvážil. Ani kdyby se mi nabídl instruktor autoškoly, že si sedne na místo spolujezdce a s ním dva dopravní policisté, kteří si sednou za mě. Na silnici bez zraku nikdy. Ale právě pro to je tu Tyflocentrum a spolek Nevidomí za volantem, kteří pro nás dělají akce na takovém místě, kde to možné je. Já sám jsem byl osobně na třech akcích, které pořádalo Tyflocentrum Olomouc s regionálním pracovištěm v Prostějově. Akce se jmenovala (Ne)obyčejná jízda a pořádala se 3x na letišti v Bochoři. A právě tam jsme si mohli pod vedením instruktora autoškoly zkusit, jaké to za volantem je. Byli jsme mimo silnici, v uzavřeném areálu letiště a jezdili jsme po dráze. A už teď se těším na červen, na akci s názvem Panenský Týnec, kterou pořádá právě spolek Nevidomí za volantem. Kromě osobního a nákladního vozu tam bude i retro okénko, Velorex, Trabant, ale také autobus a další dopravní technika. Akce se bude tak jako v případě Bochoře konat na předem dojadnaném místě a jízdou nás budou provázet zkušený tým. Na těchto akcích je bezpečnost brána vždy na prvním místě. Jsem opravdu rád, že takovéto akce existují a pevně věřím, že budou přibývat.